|
|
Atmosféra v české a slovenské společnosti po rozpadu federace: pohled na událost v kontextu komentářů ve vysílání Českého a Slovenského rozhlasu (1.1.-31.12.1993)
Kobrlová, Eva ; Lovaš, Karol (vedoucí práce) ; Maršík, Josef (oponent)
Cílem této práce je zprostředkovat atmosféru v české a slovenské společnosti v době zániku České a Slovenské federativní republiky. Za tímto účelem byly analyzovány komentáře z pořadu Radiofórum Československého, respektive Českého rozhlasu, a z pořadu Vnútropolitický komentár týždňa, který vysílal Slovenský rozhlas. Autorka sledovala všechny takové příspěvky v období bylo od 1. července 1992 do 31. prosince 1993, které se k zániku federace vztahovaly, a to ať už jeho obhajobou, rozporováním, příčinami, následky nebo i prostým informováním o přípravách na něj. Ke zpracování komentářů byla zvolena metoda analytické indukce. Pro uvedení do širšího kontextu problematiky předchází samotné analýze stručný přehled událostí vztahujících se k zániku Československa ve sledovaném období. Zahrnuto je také zpětné zhodnocení problematiky perspektivou dvou hlavních aktérů rozdělení federace, tedy Vladimíra Mečiara a Václava Klause, a to prostřednictvím jejich publikací a veřejných výstupů. Pro uvedení nejen do kontextu atmosféry v české a slovenské společnosti, ale především v obou sledovaných médiích, je pak do práce také začleněn pohled tehdejších redaktorů Československého, Českého a Slovenského rozhlasu, Anny Sámelové a Jana Pokorného.
|
|
|
Rozpad ČSFR a role politických elit v tomto procesu
Vimmr, Martin Kryšpín ; Říchová, Blanka (vedoucí práce) ; Švec, Kamil (oponent)
Tato práce se zabývá rolí politických elit v rozpadu ČSFR, kterou zkoumá v rámci teorie konsociační demokracie. Jedná se o komparativní případovou studii, ve které je srovnáván případ československé federace s konsociačnídemokracií jako ideálním typem. Práce sestává z teoretické a empirické části. V té první je hlouběji popsána konsociační teorie samotná a její vztah k problematice federalismu. V empirické části jsou hledána jednotlivá konsociační pravidla (velká koalice, menšinové veto, proporcionalita, segmentální autonomie a diskrétnost politiky) v československém politickém systému v období po volbách 1992. Hlavním důvodem proč stavět Československo do kontextu konsocionalismu je fakt, že sám autor této teorie Arend Lijphart označil Československo za učebnicový příklad tohoto konceptu. Existence jasně rozdělených segmentů v Československu je v práci dokazována pomocí stejné metody, kterou užívá Lijphart. Volební výsledky obou etnik - Čechů i Slováků - byly v letech 1990 a 1992 jasně oddělené. To znamená, že neexistovala strana, která by byla úspěšná v obou republikách současně, což dokazuje politickou vyhraněnost odpovídající segmentům. Většinu konsociačních pravidel se pak podařilo v československé federaci nalézt. Jedná se ovšem pouze o ta formálnější, která byla zajištěna hlavně federálním...
|
|
|
Ústavní aspekty zániku československé federace
Šnajdaufová, Eva ; Gronský, Ján (vedoucí práce) ; Pithart, Petr (oponent)
Československá federace (ČSFR) byl československý stát. Československý stát vznikl v roce 1918 právem národa na sebeurčení. Vznikl právem národa československého na sebeurčení. Přirozeným a historickým právem došlo k přičlenění Slovenska k historickým zemím Koruny České. Vzniklo Československo. Československý národ dříve neexistoval. Byl utvořen z lidu území českého a lidu území slovenského, jako fikce, která pomohla obhájit státotvornou ideu. Československý stát byl utvořen jako stát národní, který byl ovšem mnohonárodnostní. Neřešené národnostní otázky byly jednou z hlavních příčin zániku československého státu. Vždy spolu se celospolečenskými změnami docházelo k přehodnocování vztahu česko-slovenského. Již před vznikem státu byla Slovákům přislíbena jistá autonomie v rámci Československa. Nenaplnění slibů pro slovenskou část republiky se jako červená nit táhlo celou historií československého státu. Češi, kteří se téměř okamžitě ztotožnili s československou státností, si svůj mírně přezíravý postoj ke slovenským požadavkům příliš neuvědomovali. Koncepce jednotného československého národního státu patrně již od počátku směřovala k zániku. Z formálního hlediska bylo nejdůležitější změnou v ústavním uspořádání československého státu přijetí ústavního zákona o československé federaci v roce 1968....
|
|
|
Ústavní aspekty zániku československé federace
Šnajdaufová, Eva ; Gronský, Ján (vedoucí práce) ; Pithart, Petr (oponent)
Československá federace (ČSFR) byl československý stát. Československý stát vznikl v roce 1918 právem národa na sebeurčení. Vznikl právem národa československého na sebeurčení. Přirozeným a historickým právem došlo k přičlenění Slovenska k historickým zemím Koruny České. Vzniklo Československo. Československý národ dříve neexistoval. Byl utvořen z lidu území českého a lidu území slovenského, jako fikce, která pomohla obhájit státotvornou ideu. Československý stát byl utvořen jako stát národní, který byl ovšem mnohonárodnostní. Neřešené národnostní otázky byly jednou z hlavních příčin zániku československého státu. Vždy spolu se celospolečenskými změnami docházelo k přehodnocování vztahu česko-slovenského. Již před vznikem státu byla Slovákům přislíbena jistá autonomie v rámci Československa. Nenaplnění slibů pro slovenskou část republiky se jako červená nit táhlo celou historií československého státu. Češi, kteří se téměř okamžitě ztotožnili s československou státností, si svůj mírně přezíravý postoj ke slovenským požadavkům příliš neuvědomovali. Koncepce jednotného československého národního státu patrně již od počátku směřovala k zániku. Z formálního hlediska bylo nejdůležitější změnou v ústavním uspořádání československého státu přijetí ústavního zákona o československé federaci v roce 1968....
|
|
|
Rozpad ČSFR a role politických elit v tomto procesu
Vimmr, Martin Kryšpín ; Říchová, Blanka (vedoucí práce) ; Švec, Kamil (oponent)
Tato práce se zabývá rolí politických elit v rozpadu ČSFR, kterou zkoumá v rámci teorie konsociační demokracie. Jedná se o komparativní případovou studii, ve které je srovnáván případ československé federace s konsociačnídemokracií jako ideálním typem. Práce sestává z teoretické a empirické části. V té první je hlouběji popsána konsociační teorie samotná a její vztah k problematice federalismu. V empirické části jsou hledána jednotlivá konsociační pravidla (velká koalice, menšinové veto, proporcionalita, segmentální autonomie a diskrétnost politiky) v československém politickém systému v období po volbách 1992. Hlavním důvodem proč stavět Československo do kontextu konsocionalismu je fakt, že sám autor této teorie Arend Lijphart označil Československo za učebnicový příklad tohoto konceptu. Existence jasně rozdělených segmentů v Československu je v práci dokazována pomocí stejné metody, kterou užívá Lijphart. Volební výsledky obou etnik - Čechů i Slováků - byly v letech 1990 a 1992 jasně oddělené. To znamená, že neexistovala strana, která by byla úspěšná v obou republikách současně, což dokazuje politickou vyhraněnost odpovídající segmentům. Většinu konsociačních pravidel se pak podařilo v československé federaci nalézt. Jedná se ovšem pouze o ta formálnější, která byla zajištěna hlavně federálním...
|
|
|
Zahraničněpolitické iniciativy diplomacie nového, demokratického Československa v období 1989-1992
Štěpánek, Zdeněk ; Matějka, Zdeněk (vedoucí práce) ; Dubský, Zbyněk (oponent)
Práce se zabývá aktivitami československé zahraniční politiky v období mezi lety 1989 a 1992 a tyto analyzuje a hodnotí. Jedná se o aktivity v několika oblastech. První z nich je vyrovnání se s minulostí a vyvázání se ze závazků vzniklých za komunistického režimu, tj. jednání o odchodu sovětských vojsk z Československa a aktivní participace ČSFR na rozpuštění Organizace Varšavské smlouvy. Další oblastí je příspěvek československé diplomacie k debatě o novém uspořádání mezinárodních vztahů v době po skončení bipolárního rozdělení světa. Jedná se konkrétně o návrh na vytvoření Evropské bezpečnostní komise na bázi KBSE a tzv. Harvardský plán na pomoc hospodářství SSSR a jeho bývalých satelitů. Třetí oblastí je aktivita československé diplomacie na poli mezinárodní regionální spolupráce ve střední Evropě, tzv. Visegrádské skupiny. Významným zdrojem při tvorbě práce byly osobní rozhovory s pamětníky.
|
host ::
RSS.